O f i c i á l n í    s t r á n k y    o b c e
   
 Úvod   Podatelna   Úřední deska   Aktuality/Pozvánky 
 
 
 

Kozlík lékařský

Valeriana officinalis L.
Kozlíkovité - Valerianaceae

 

Stanoviště

Převážně u mlýna, Kopaná luka. Často na antropogenně pozměněných místech. Na cihelně nepozorován.

Popis

Střední lodyžní listy dlouze řapíkaté. Lodyha obvykle lysá, lístky obvylke výrazně zubaté. Koruna obvykle bílá či narůžovělá. Kvete v létě, nejčastěji v červenci.

Poznámka

Přestože v souvislosti s léčivými účinky kozlíku je obvykle uváděn druh Valeriana officinale (kozlík lékařský), všechny druhy rodu Valeriana obsahují stejné účinné látky, takže ze všech lze získat oficiální drogu Radix valerianea. Kozlík obsahuje seskviterpenoidy (např. kyselina valerenová a valerianol), triterpenoidní saponiny s kyselinou oleanovou jako aglykonem, depsidickou kyselinu chlorogenovou, alkaloidy chatinin a valerin a flavony (luteolinové deriváty). Přítomny jsou také kyseliny valerová a isovalerová, které přitahují kočky (proto nutno před nimi drogu dobře chránit, neboť kočky se v ní rády válí a tím ji mohou zcela znehodnotit). Sbíranou částí je kořen, který se dobývá (u pěstovaných druhů) obvykle v říjnu z dvouletých rostlin (nebo v květnu před rozkvětem, kdy je údajně obsah účinných látek nejvyšší). Po omytí se rychle suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Teprve po usušení kořen nabývá charakteristického pachu a chuti. Uschován musí být v dobře uzavřených nádobách. Kozlík se užívá zejména jako uklidňující a uspávající prostředek, při nervozitě, rozčilení, nespavosti, migrénách, podle J.A.Zentricha lze drogu použít i při kardioneurózách (arytmie, tachykardie) nebo neurózách trávicího traktu. Droga dále tiší bolesti, uvolňuje křeče, snižuje napětí hladkého svalstva, rozšiřuje věnčité tepny, působí proti nadýmání a dávení, příznivě účinkuje na poruchy štítné žlázy a tlumí sexuální aktivitu, dříve se jí užívalo i při epilepsii, při silné menstruaci, při revmatismu a proti hlístům. Podávat drogu je třeba individuálně, u někoho se účinku dosáhne až při déletrvajícím podávání, i jiného se však při předávkování mohou objevit nežádoucí účinky jako bolesti hlavy, hučení v hlavě či žaludeční nevolnost. Obecně se však nedoporučuje dlouhodobého podávání kozlíku, neboť u některých jedinců již po přibližně měsíci užívání může vzniknout k droze tolerance, takže přestává být účinnou, a při zvýšení dávek může dojít k paradoxním jevům, kdy se namísto uklidnění dostavuje silné rozrušení. Užívá se buď ve formě tinktury (baldriánové kapky) nebo nálevu, který se připravuje z 1 až 2 g drogy (cca 1 čajová lžička) na šálek vody - pije se 2x až 4x denně. Nejúčinnější však je tinktura připravení extrakcí čerstvých kořenů v alkoholu.

Vědecké pojmenování kozlíku je odvozeno pravděpodobně od latinského valere, být zdráv. U nás se kozlíku dříve říkalo také baldrián nebo odolen. Odolen proto, že chránil člověka před zlými silami, činil ho odolným proti ďábelským mocnostem. Kozlík chránil nejen hospodáře, ale i jeho dobytek. Kozlík se spolu s dalšími aromatickými rostlinami (např. mátou a koprem) přidával do vody, aby tak uchránil mláďata před zlými duchy. Kozlík ochraňoval také novorozené děti a jejich matky. Ve středověku se kozlík přidával do vína, které po vypití přivolávalo lásku i štěstí ve hře. Kozlíkovým kořenem se posilňovali kati před výkonem svého řemesla. Za zmínku stojí také široké užívání kozlíkové tinktury v novodobé evropské historii. Za první světové války se byl kozlík předepisován vojákům při léčbě ztráty paměti a nervových šoků z bojiště. U kozlíku lékařského nebyly zjištěny nepříznivé vedlejší účinky.


Veškerá práva vyhrazena © OÚ Smržice 2002-2017